Oběti a vrazi.

Pár hodin po skončení břeclavské demonstrace jsem se setkal s velmi zajímavým člověkem. Sice jsem se zařekl, že už o případech romského násilí psát nebudu, v tomto případě mi to ale nedá.

A kde jsou naše lidská práva paní Šimůnková?

Potkal jsem mladého muže, shodou okolností jménem Patrik, oběť brutálního útoku čtyř romských násilníků v Břeclavi ze září r. 2010 (někde šly fámy, že jich bylo šest, někde sedm, ale byli čtyři). Mnozí si možná vzpomenou, dost se o tom psalo, skupina romských agresorů napadla obsluhujícího vietnamské herny. Poté, co si zavolal pomoc a ubránil se, zdemolovali část zařízení a pokračovali v cestě městem. U další herny se jim připletl do cesty nic netušící Patrik. Útočníci jej shodili ze schodů, následovaly pěsti, kopance, dokonce dupání po hlavě. Po prvním zveřejnění incidentu jsem si řekl, že celou událost budu sledovat a počkám si jak vše dopadne. Pár měsíců uběhlo a útočníci skončili odsouzeni ve vězeňských celách. Protentokrát to skončilo, alespoň v rámci českých zákonů přijatelně. Navíc se dá říct, že na české poměry proběhlo vše docela rychle.

Stínem na celé věci je snad jen skutečnost, kterou při čtení rozsudku pronesl soudce. „Zvolil jsem tresty na nejvyšší možné hranici sazby (10 a 8 let), protože obžalovaní nad svým skutkem neprojevili ani nejmenší lítost, spíše naopak“.

Tato věta sama o sobě vypovídá mnohé o stavu naší společnosti a o úrovni vychovanosti dnešní mládeže.

Skutek se bohužel stal, pachatelé byli chyceni, odsouzeni v mezích právních možností, dalo by se říct, že příběh skončil. Ale tak jednoduché to není.

 Podívejme se tedy o pár desítek měsíců zpět…

Onoho večera byl brutálně zmlácený, polomrtvý Patrik převezen do fakultní nemocnice v Brně, přičemž jej díky jeho stavu nebylo možné ani svléknout, museli jej z oblečení doslova vystříhat. Patrik absolvoval několik operací, včetně rekonstrukce lebky s použitím kovové destičky, která mu dnes „neopravitelnou“ část kosti nahrazuje. Vše v průběhu dvouměsíčního umělého spánku, chcete-li komatu, při kterém nebylo jasné, zda přežije. Následoval ještě další více než měsíc pobytu na lůžku, testy a zjištění, že utrpěl 70-ti procentní celkovou amnesii (ztrátu paměti).

Zranění na těle se docela zahojila, ale když pořádně nevíte, kdo jste?

Při propuštění z nemocnice byl Patrikovi předložen účet na 3000,- korun za pobyt. Oblečení bylo zničeno, neměl tedy ani co na sebe. Peníze, mobil, všechno pryč. Vzápětí poté se dozvěděl, že díky amnesii přišel o řidičák a tedy i o zaměstnání, jelikož předtím pracoval jako řidič u jedné zásilkové služby. A aby toho nebylo málo, dříve se s rodiči z osobních důvodů příliš nestýkal, bydlel sám v pronájmu a jeho matka ani netušila, že se něco stalo. Tři měsíce byl mimo, majitel jeho bytu také nic nevěděl a jelikož Patrik tři měsíce neplatil nájem, vystěhoval ho.

Úžasná situace že? Nevíte pořádně kdo jste, tělo bolí od proleženin, hlava jako střep a stojíte ve půjčených hadrech před nemocnicí s účtem na tři tisíce…

Kdyby mu nepomohli opravdoví přátelé, kdo ví, jak by skončil.

A teď mi prosím někdo řekněte, kde je v této zemi spravedlnost. Oběť, sice vyléčená a snad i v rámci možností uzdravená, zůstala na ulici bez pomoci a vrazi si užívají tepla a útulnosti moderního, humánního vězení. Kde, jak už jsem psal dříve, mají mnohdy lepší podmínky, než na svobodě.

Patrik potřeboval pomoct, bohužel na sociálním odboru si s ním vyměňovali dveře, bezprecedentní případ, nikdo nevěděl, co s tím. Tak pro jistotu nepomohl nikdo. Jediné, čeho se dočkal, byla rada, domáhat se soudního odškodnění.

Jenomže i právník něco stojí a co si vezmete na čtyřech hajzlech, kteří nic nemají, nikdy nepracovali a nesnaží se o to ani ve vězení? Ono proč taky, na teplou stravu, pohyb, knihovnu, televizi, posilovnu, teplou vodu, nárok přece mají, tak proč by se unavovali, že?

A tak se nám tady hromadí Oběti, bez pomoci státu a úřadů, které mají často podlomené zdraví, nezacelitelné rány na psychice, velmi nejistou budoucnost, spolehnout se mohou jen na pomoc blízkých a přátel, navíc případné odškodnění nemají na kom vymáhat.

Na druhou stranu tady jsou Vrazi, kteří se celému světu z plna hrdla smějí a dokonce až vylezou z díry, budou mít nárok zažádat si o sociální dávky…

Co je ještě potřeba, aby si konečně někdo uvědomil, že je něco skutečně úplně naprosto špatně?

(psáno pro eportal.cz)