Evropský parlament je vše, jen ne demokratická instituce.

Občas se ke mně dostanou záběry z YouTube, zajímavosti z některých jednání a příspěvků z Europarlamentu. Někdy je to docela síla, obzvlášť krátké projevy Nigela Farage (UKIP), jež se systematicky setkávají se silným odporem a posměšnými úšklebky socialistů.

Nicméně, když si prohlédnete starší příspěvky a porovnáte je s tím, co se děje dnes, euroskeptici mají pravdu téměř vizionářskou a můžete si udělat reálnou představu o tom, jak se evropští socialisté vysmívají realitě, skutečnosti a pravdě do očí.

„Evropský parlament je místem demokratické diskuze spolupracujících politiků, zde není místo pro nenávistný nacionalismus“ pronesl nedávno nový předseda evropského parlamentu jako odpověď na příspěvek, ve kterém bylo vyřčeno, že politici Evropské unie pod ušlechtilými myšlenkami spolupráce a evropanství dělají naopak, mnohdy nevědomky, vše proto, aby se evropské národy mezi sebou nenáviděly.

Povinná solidarita a spolupráce se totiž nedá direktivně přikázat. Usnesení Evropského parlamentu o spolupráci a vzájemné pomoci je dohoda mezi politiky, kteří sedí v Bruselu a naprosto neberou v úvahu názor občanů svých vlastních zemí. Přičemž obyčejní smrtelníci mají na vše už dávno naprosto odlišný názor.

Zatím všechny pokusy o finanční záchranu Řecka způsobují jen prohlubující nenávist mezi národy. Němci označují Řeky za lenochy, kteří jen s nataženou rukou čekají, až dostanou, přičemž sami pro nápravu nedělají nic. Řekové, ale už i Italové, Portugalci, či Španělé, začínají Němce a Francouze označovat za neokolonialisty, kteří se je snaží připravit o jejich svobodu a demokracii. A žádné usnesení Evropského parlamentu o tom, že teď se budeme mít všichni rádi, na tom nic nezmění.

V této souvislosti zní slova o „nemístnosti“ nacionalismu na půdě europarlamentu jako naprostý nesmysl. Pokud se Evropané skutečně mezi sebou začínají nenávidět, je vytěsňování tohoto faktu z Bruselu naprostá demagogie, šeroslepost a strkání hlavy do písku.

Eurosocialistům to ale zřejmě nevadí a dál si melou svoje.

„Evropská integrace je naší prioritou číslo jedna, je nutno bojovat se vší rozhodností proti pokusům euroskeptiků o narušení tohoto procesu…“ je další z památných vět, tentokrát z úst samotného Barossa. Jen opomněl důležitý fakt. To, o čem mluví, je otevřeně násilná kolektivizace, protože většina evropanů už dávno s integrací (alespoň s tou bruselskou) nesouhlasí. Násilné sjednocování už tady totiž párkrát bylo a naštěstí ani Napoleon, ani Hitler neuspěli. Dost podobný, jen naoko mírový postup, zvolili evropští socialisté dnes. Místo tanků bankovní transakce, místo dobývání ekonomická nadvláda, ale rétorika naprosto stejná.

A přitom euroskeptici se ani snažit nemusí. Stačí se držet principů svobody a demokracie. Tedy toho, co Brusel ve snaze udržet si své postavení, stále častěji porušuje.

Dost mi to připomíná komunistický třídní boj, je to pár desítek let zpátky, co jsme slýchávali hesla velmi podobná a já osobně, když na něco podobného narazím, dostávám kopřivku.

„Vytrvale budeme všemi prostředky bojovat proti snahám západního imperialismu o rozvrat naší rozvinuté socialistické společnosti…“ tak nějak například bylo jedno z nich a nejen mně zní velmi podobně, jako to výše uvedené Barrosovo.

Jak skončila naše rozvinutá socialistická společnost všichni víme. Evropská integrace v podání socialistů míří stejnou cestou, ale v Bruselu se před problémy zavírají dveře. A nejen před problémy. Řekněte v Bruselu slovo referendum a budete označen za kacíře, zrádce, vyvrhela a extrémistu. Názory občanů Evropy totiž do Bruselu taky nesmí. Obyčejní občané, tedy my všichni, jsme pro ně bohužel jen obyčejný plebs. Ono taky co bychom chtěli, když nejvyšší představitelé EU nejsou demokraticky voleni, ale předem pečlivě vybraní činitelé (evropská komise, prezident). Ti se lidem zpovídat přece nemusí, ti se budou zpovídat jen těm, kteří je do funkcí dosadili.

A mimochodem, víte prosím někdo kým jsou tito politici navrhováni? Protože já ne a nikde jsem zatím odpověď nenašel. Imaginární volba těchto lidí je prakticky jednomyslná fraška, jaké byly k vidění jen na sjezdech komunistických stran…

Je mi líto, ale slovní spojení „Evropský parlament“, je dokonalým pokřivením samotné podstaty těchto slov. Evropě a Evropanům více škodí, než prospívá a parlament to není ani omylem. Mnohdy spíše odkládací plocha pro vysloužilé politiky, neškodné, nemohoucí cokoliv změnit. Sešlost několika set velmi dobře placených, bezmocných figurek.

Anebo máte jiný názor? Dokázali byste uvést jedinou pozitivní věc, kterou Evropský parlament,  Evropská komise, či prezident naši společnosti přinesli?

Protože já nevím o ničem…

P.S. Omlouvám se těm několika vyjímkám, europoslancům, kteří to s námi stále ještě myslí dobře. Škoda, že je jich tak málo…

..až budete mít chvilku, tady je pár příkladů. Autoři se doufám zlobit nebudou…

http://www.youtube.com/watch?v=s4qUrmgZ5N8

http://www.youtube.com/watch?v=OU8K6oCm2w8

http://www.youtube.com/watch?v=Gzxf2AQynPg

(psáno pro e-portal.cz)